Výprava 3. A do Jeseníků

Ve dnech 6.– 8. června 2023 vyrazila třída 3. A na svůj další školní výlet – tentokrát do Jeseníků!

 V brzkých hodinách úterního rána se třída 3. A vydala s doprovodem paní profesorky Kadlecové a pana profesora Beneše s manželkou zdolat vrcholy Jeseníků. Jeli jsme vlakem s několika přestupy, cesta byla poněkud dlouhá, ale alespoň se studenti prospali a nabrali sílu. Ta byla potřeba, jelikož jsme se po poledni vydali na náročné stoupání z Ramzové na Šerák, kde jsme měli bydlet. Naštěstí všichni dorazili ve zdraví. Někteří aktivní jedinci si kopec vyběhli vícekrát, nad čímž ostatní nevěřícně kroutili hlavami. Odhodila se zátěž a třída se šla ubytovat a odpočinout si. Pokoje byly místy dobrodružné, ale moc jsme to neřešili. Také jsme se museli vypořádat s lehkou nepříjemností, nefungoval signál ani internet! Dokázali jsme se zabavit ale všelijak, hrály se karty, kostky, ping pong nebo fotbálek. Po večeři jsme se vydali na průzkum kolem chaty a poté se spokojeně uložili k zaslouženému spánku.

Ráno jsme hladově vyčkali na snídani a vyšli na túru na Červenohorské sedlo. Bylo chladno, šlo se hřebenovkou přes Keprník a někteří usilovně toužili dojít až na Praděd. To se nakonec neuskutečnilo, ti s přebytkem energie si okruh trochu prodloužili a všichni jsme dorazili v pořádku na chatu. Opět nastal odpočinek, hry a večeře, po které jsme se na chvíli vloudili k ohni jiné třídy, opekli pár špekáčků a pěkně se „ovoněli“ kouřem. Vypadalo to, že se schyluje k bouřce, ale naštěstí se mraky nad údolím rozehnaly a my se mohli naposledy kochat večerními horami.
Ráno probíhalo podobně, další misky kuliček s mlékem, balení a chystání se na návrat domů. Konečně vysvitlo slunce a my mohli vytáhnout kraťasy ze dna našich batohů. Kolem desáté jsme se rozloučili s Chatou Jiřího na Šeráku a započali sestup dolů. Ten byl snad náročnější než výšlap nahoru, cesta byla samý ostrý kámen a unavené nohy z předešlých dnů se trochu pletly. Ještě jsme odbočili k malému vodopádu, k němuž jsme se dostávali přes rozpadlé a shnilé mosty, takže to bylo celkem dobrodružné. Pak se už došlo do Ramzové, dojedly se poslední zásoby jídla, zahrál se jak klasický fotbal, tak i slovní, a celých živých třicet žáků se vydalo na cestu zpět. Vlak měl trochu potíže, tudíž vzniklo hodinové zpoždění, ale vše se vyřešilo a my jsme postupně zavítali do našich domovů.

Myslím, že to byl velice vydařený a příjemný výlet, kdy někteří ušli nejdelší cestu za svůj život a všichni se nadechli krásy Jeseníků.

Autorka textu: Alžběta Brodinová