Aktuality - dějepis

Skupina studentů dějepisného semináře navštívila 20. října Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou. Studentům se v archivu věnoval pan ředitel Vít Křesadlo a připravil pro ně formou soutěže řadu úkolů a ukázek z archivu.

Studenti poznali, k čemu slouží archiv, seznámili se se s některými dochovanými dokumenty z období protektorátu a holocaustu. Jaké postřehy zaznamenali sami studenti?

Marie Mahlová, 3.B: V archivu na nás čekalo několik aktivit, ale také nespočet nových poznatků o tom, co archiv ukrývá a také co zahrnuje práce archiváře. Vyzkoušeli jsme si psát na psacím stroji i změřit jakou délku zabírají dokumenty na policích. V jedné z vybraných místností jsme se snažili vyluštit i přeložit úryvky vět napsané před několika stovkami let a také, co znamenají jednotlivé pečeti. Také jsme nakoukli do několika výpisů vysvědčení, kdy jsme se tehdejší slovní hodnocení snažili převést na známky. Aktivity prolínaly informace ze života Jaroslavy Doležalové, osudy lidí židovského původu za 2. světové války nebo nahlédnutí do Horáckých listů, úmrtních zápisů i poznámek ze školy.  Z celé návštěvy jsme si mohli odnést památku v podobě pečeti.

Rozálie Šiborová,7.A:  Přijeli jsme sem s dějepisným seminářem a zkoumali jsme příběhy židovského obyvatelstva z Nového Města na Moravě. Konkrétně to byla rodina Bradyova (rodiče, syn Jiří a dcera Hana) a Skuteckých (rodiče a tři synové). Z koncentračních táborů se z rodiny Skuteckých nevrátil už nikdo. Z rodiny Brady pouze syn Jiří, který poté žil v Kanadě, kde také zemřel.

Jiří Sláma, 7.A : Naučili jsme se zde, co všechno můžeme v archivu najít (písemné dokumenty ze všech měst a vesnic ze Žďárského okresu). Naučili jsme se, jak se dané dokumenty skladují a jak se s nimi dále nakládá. Cestou skrze archiv nás provázely zajímavé úkoly (rozpoznání obsahu pečetí, studování pramenů týkajících se holocaustu, luštění staročeštiny, zacházení s psacím strojem...). Myslím si, že náš výlet byl velice poučný a minimálně pro mě velice zajímavý. Byla to pro mě nová a velice zajímavá zkušenost a rád bych v budoucnosti navštívil i další podobné archivy... 

Alice Jirků, 3.B si všimla, že:  Veřejnost má přístup pouze k badatelně. Ve žďárském archivu je uschováno 3 km množství archiválií. Dříve se psalo jinými písmy, např. bastardou, úřední listiny se psaly německy nebo latinsky. Každé město a obec mělo svou pečeť, někdy se jí inspiroval i znak. V místnosti s trezory jsou umístěny pergameny, které musí být udržovány ve stále teplotě a vlhkosti.

Debora Šimková ze 7.A: Měli jsme jedinečnou možnost podívat se i tam, kam se veřejnost většinou nedostane. Vyzkoušeli jsme si, jak pracovat na psacím stroji, přečíst texty napsané bastardou a kurentem, a naučili jsme se, jak hledat informace v dobových dokumentech. Dozvěděli jsme se také o osudu Jaroslavy Vlčkové a její rodiny. Nejvíce mě ale zaujalo i pobavilo několik čísel Horáckých listů, které jsme si pročetli – konkrétně rubrika Okénko, kde jsme se například dočetli: „Voda je jedovatá. Ve větších dávkách se v ní člověk může i utopit.“