YOUR SLOGAN HERE

facebookinstagramyoutube

DE | EN | FR | RU

Ve čtvrtek 17. června 2021 proběhlo slavnostní vyřazení letošních maturantů, kterého se účastnili nejen noví abiturienti a učitelé školy, ale také rodiče maturantů a jejich přátelé.

Při této významné akci noví absolventi převzali svá maturitní vysvědčení a slovy zástupce třídy 4.B Šimona Marečka se rozloučili a poděkovali. Šimonův projev si můžete níže přečíst.

Děkuji za slovo.

Zůstaňte sedět.

Schovejte svačinu, přestávka skončila.

Mobil dáme do kapsy.             Zavři dveře z druhé strany.

Ty se přestaň chechtat.           Na židli se nehoupáme.

Vážení učitelé, milí rodiče, přátelé, ctění spolustudenti, resp. spoluabiturienti, je mi ctí, že tu dnes mohu pronést pár slov.

Rád bych začal jinak než frází „Sešli jsme se tu dnes, abychom se rozloučili…“. Toto totiž není pohřeb. Nerad bych na maturitu pohlížel pouze optikou konce. Ano, něco končí, ale něco nového začíná. Maturita není koncem, jsou to spíše dveře, skrze které my nyní procházíme.

Začíná nám život bez jasného řádu, bez vodítka. Vydáváme se na cestu tak trochu do neznáma.

Střední škola neudělala to, že by nám tu cestu ukázala. Že by nám ji vydláždila zlatými cihlami, vedla nás za ruku a dala nám ranec buchet na cestu.

Škola nám pomohla nakreslit si mapu. Mapu, díky které máme představu, jak svět vypadá, jak se v něm pohybovat a co nás v něm čeká. Není dokonalá, ale na naší cestě bude jistě ohromně užitečná.

Ale hlavně, je to naše mapa. Máme v ní, co jsou to čočinky nebo kde leží řeka Pšovka. Do smrti nezapomeneme, že jednotkou rychlosti nejsou ani jablíčka ani hruštičky, nebo že H2S smrdí jako pes. (zapáchá, pardon)

Vedle všech znalostí si ale také odnášíme hlavu plnou zážitků. Naučili jsme se užívat si krásných chvil, smát se, vážit si přátelství a nebrat vždy všechno úplně vážně, včetně sebe. Ať už to bylo při „spolupráci“ na domácích úkolech, nebo když jsme se cvakali pod jezy na Vltavě, při trapných ploužácích na tanečních nebo když jsme rozbili lanovku v Krkonoších. Budeme vzpomínat na Rybovu Vánoční mši i Vteřiny křehké, na gastronomické zážitky ve školní jídelně, nebo vyvolávání duchů při distanční výuce: „Šimone, jsi tu mezi námi? Šimone, jestli nás slyšíš, ozvi se. Šimone, ukaž se nám!“

Naučili jsme se ale i že svět není vždycky růžový. Měli jsme možnost se naučit prohrávat, zvládat stres a dokázat vycházet s lidmi, které třeba úplně nemáme v lásce. Jsme vděčni za všechny příjemné zážitky, ale také za všechny výzvy, které jsme v průběhu studia potkali, díky kterým jsme silnější a snad i lepší než dříve. Vážíme si i těch těžkých chvil, protože díky nim si (třeba nyní) můžeme užívat ty chvíle krásné.

Přestože tato akce není předáváním Oskarů, bohužel, mým nejdůležitějším a nejmilejším úkolem je za ta dlouhá uplynulá léta nyní poděkovat.

Poděkovat v prvé řadě našim učitelům. Za trpělivost, odhodlání, vytrvalost, píli a lásku, se kterou děláte tuto náročnou a důležitou profesi. Patří vám všem obdiv za to, že jste to s námi zvládli. Naše budoucí úspěchy jsou i vašimi úspěchy. Vážíme si toho, že jsme mohli být vašimi žáky. Děkujeme!

Dík ze všeho největší ale patří naší třídní učitelce. Naší opatrovnici a průvodkyni studiem, paní profesorce Lence Drdlové. Vždycky za námi stála a byla nám oporou i ve chvílích, kdy jiní nad námi lámali hůl. Podporovala nás a, hlavně, věřila nám. Celé čtyři roky byla v kabinetu dějepisu osoba, za kterou jsme mohli přijít, požádat o radu či pomoc a taky ji dostat. Děkujeme. Máme vás rádi.

Děkujeme našim trenérům. Byla to pěkná jízda! Bolelo to, ale stálo to za to. Děkujeme, že jste nám pomohli být rychlejší, silnější, lepší.

Děkujeme rodičům. Za košile žehlené o půlnoci před tanečními, za „rodinné důvody“ či za to, že rychle zapomněli heslo do bakalářů. Děkujeme za podporu, důvěru a lásku.

Děkujeme i všem našim přátelům a příbuzným, že nám pomáhali.

A naposled děkujeme osudu, že jsme mohli studovat. Že žijeme v zemi, kde jsme všichni mohli dostat vzdělání. Děkujeme, že jsme mohli být dětmi, které místo válek, násilí, hladu či bezpráví zažili svobodu a mír.

Poděkoval jsem za minulost, dovolte mi tedy ještě popřát něco do budoucnosti.

Učitelům přeji samé, minimálně tak úžasné studenty, jako jsme byli my a mnoho elánu.

Rodičům přeji, abychom si zůstali napořád blízcí, i když budeme třeba na druhé straně světa.

A co přeji nám? Doteď bylo cílem nás, studentů, vyhýbat se pětkám – koulím. Do budoucích let nám ale přeji, abychom koule měli. Abychom měli odvahu jít si za svými sny, objevovat svůj potenciál, vystupovat z komfortní zóny a nebát se chyb. Prostě aby měl náš život koule. Protože jak řekl Elbert Hubbard: „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou chybu uděláte.“ Přeji nám také, abychom těmi maturitními dveřmi vykročili pravou nohou a zvládli se v té naší mapě znalostí dobře orientovat.

Vzpomněl jsem na minulost, vyhlédl do budoucnosti, dovolte mi tedy skončit tím nejdůležitějším. Tím jediným, co opravdu máme – přítomností. Pandemie se pomalu vzdaluje, začíná léto a my jsme všichni dokončili středoškolskou docházku!!! No není to paráda?!

Buďme vděční, buďme šťastní, buďme zdraví a mějme se všichni fajn. Děkuji za pozornost.

vyrazení 2021 8a

Kontakt

Gymnázium Vincence Makovského
se sportovními třídami
Nové Město na Moravě
Leandra Čecha 152
592 31 Nové Město na Moravě

Telefon: 566 617 243
E-mail:
Informace dle 106/1999 Sb.
ID datové schránky: zb2t4ja

Kontaktujte nás
1000 znaků zbývá